Socha sv. Floriána

Legenda a historie o svatém Floriánovi

  V nerovném boji proti moci ohně bylo hledání nadpřirozených bytostí v nouzi pochopitelnou lidskou reakcí. Jak daleko sahají různé legendy - pověsti, pokoušeli se lidé v nouzích tělesných i duševních získat modlitbou a obětováním daru, ochranu a pomoc nadzemských mocností si přivolávat. Náboženství stavělo do popředí odjakživa jako příklady takové osoby - bytosti, které příkladným chováním a svými činy měly posilnit útěchu či důvěru ve vlastní schopnosti. Tyto bytosti stály jako orodující mezi člověkem a silami, proti kterým se člověk cítil někdy ovšem bezmocný.
  Jako u mnoha svatých je příklad sv. Floriána i jeho život zčásti opřen o legendy a skutečné některé události, kterým je lze uvěřit a ve kterých je známo, že nezištně obětoval svůj život pro ostatní. Podle historického podání různé legendy hovoří, že prý v dobách rozsáhlého pronásledování křesťanů ve 3. stolení našeho letopočtu (304 n. l.), římský místodržitel prefekt Auguilinius v místě LAUREACUM (dnešní LORCH v Rakousku) slídil po římských vojácích, sloužících ve vojsku císaře DIOKLECIÁNA, který se prohlásil za boha, a přinášeli mu oběti. Křesťané se bouřili proti němu všemi způsoby, a odmítali vstupovat do jeho armády. Proto DIOKLECIÁN zahájil nové rozsáhlé represálie v pronásledování křesťanů a mezi 40 uvězněnými byl Florianu, které dal mučit. Bývalý válečný vysloužilec Florianus, setník II. Římské legie a tehdejší vrchní úředník města CETIUM (dnešní oblast města St. PÖLTEN), byl v důsledku své statečné obhajoby ve prospěch obviněných i k samostatnému přiznání ke křesťanství taktéž uvězněn a mučen spolu s ostatními. Když se nechtěl vzdát své víry, byl vyšetřujícím soudcem bit nejdříve třemi provazy a pak třemi meči, čímž mu byly polámány lopatky, i tak stejně neustoupil. Legenda dále hovoří, když již byl odsouzen na jistou smrt, připevnili mu na krk mlýnský kámen a z mostu vhodili do řeku Enns. To byl obvyklý způsob tehdejších poprav. Vlny řeku Enns však tělo utopeného mučedníka zanesly na výčnělek skály, kde přiletěli orli a střežili -hlídali jeho mrtvolu po několik dní. Nalezla jeho tělo po několika dnech však zbožná vdova Valérie z Linze, která tak dlouho ukrývala mrtvolu pod bukovými větvemi, až jí bylo možné pochovat do země.
  Podle legendy při převozu těla Floriána, její tažné spřežení od únavy odpadlo a Valérie se tak dlouho modlila, až ze země vytryskl pramen vody a zvířata, která se osvěžila, mohla dále pokračovat v cestě. Podle této legendy též zvířata svým zastavením označovala místo, na kterém měl být Florián pochován. Jeho ostatky jsou zachované v kostele augustinského kanovnického kláštera, založeném v 11.století ve městě St. Florián při Linzi V Rakousku.
  Mučednickou smrtí zemřel Florián 4. května 304 n. l. Proto byl později prohlášen za svatého a jeho mužné zastání se stalo dostatečným důvodem k tomu, aby katolická církev sv. Floriána postavila jako příklad pro své věřící a další obyvatele měst a obcí.

        Text: Hasičské muzeum Přibyslav

Svatý Florián- patron Hasičů Nechť kdekoliv oheň vzplane, já splním svoji povinnost. Pro záchranu životů, Pane, dodej mi síly dost. V náručí vynest dítě, když ještě nevypršel čas, ale i starce, matku, která má šedý vlas. Stále na stráži stojím, protože povolaný jsem, před ohněm blízké chráním a pomoci chci všem. Když z Tvé vůle se má stát, že sám při tom život ztratím, žehnej Pane mé rodině a laskavou rukou vrať jim, co při plnění poslání jsem jiným lidem dal.

Legenda o sv. Florianovi - bavorská

 

Svatý Florián Ach svatý Floriáne, uchraň náš dům, zapal místo něj jiný!              Tuto průpovídku si každý sedlák, který postavil dům, napsal nade dveře. Svatý Florián však nechránil jen nové domy, platil zejména v jižním Bavorsku a Rakousku za ochránce všech povolání, která měla co činit s ohněm a hašením: podporoval uhlíře, kováře, kominíky, slévače cínu a přirozeně hasiče.              Světci, jehož potkáte často na sochách, obrazech nebo malbách na hasičských zbrojnicích, je zasvěcen 4. květen. Toho dne se stal mučedníkem a nakonec "díky" císaři Diokleciánovi svatým.              Ten se totiž rozhodl nejen vyřadit z vojska asi 40 legionářů kvůli jejich křesťanské víře, ale dokonce je uvěznit. Florián, který byl jako veterán vyjmut z pronásledování, chtěl přes své penzionování zůstat svým kamarádům věrný. Již byl na cestě k nim do tábora, když potkal skupinu jezdců, která měla vypátrat křesťany v okolních vesnicích. Když se jim sám prohlásil za křesťana, byli vojáci tak rozhněváni jeho troufalostí, že ho nejhroznějším způsobem mučili. Kleště, důtky, bič a pálení přestál se slovy: "Utrpěl jsem pro císaře tolik ran, proč bych nestrpěl také několik šrámů pro Krista?"              Konečně hodili Floriána - s těžkým kamenem na krku - z mostu do rozvoděné řeky Enns. Když bylo jeho mrtvé tělo vyplaveno na břeh, rozprostřel nad ním svá křídla orel a chránil ho, dokud nebyl pohřben zbožnou křesťankou. Dnes hoří, svatý Floriáne, už kam se jen podíváš. Ty ale jako správný muž nás neštěstí uhlídáš!